Osmé narozeniny našeho Davídka.

Po čtrnáctidenním maratonu příprav, od pozvánek Davídkovo spolužákům a kamarádům, vytvoření několika soutěžních úkolů, nafouknutí balonků, které v žádném případě nemůžou chybět, až po obstarání pohoštění ovoce, zeleninové saláty, laskominy a samozřejmě pitný režim.

Uf, hurá mám to za sebou. Teď ještě to počasí bude hezky, nebude hezky....?

Je tu den D 25.5. 2012 oslava 8. narozenin Davídka Hasmana a počasí? Je opravdu hezké odpoledne. :-)

Přijíždí první účastníci našeho setkání Filip Čáp, Dáňa Vlček, Vanesska Mojžíšová a Katka Mikulová.

Zázemí máme v rekreačním areálu Rpety-Hatě v obytném karavanu a jeho okolí. Děti jsou karavanem naprosto uchváceny, když si mohou zalézt nad řídící kabinu, kde je jen spací prostor, když to vezmu v rozměrech š. 2m, d. 1,80m a v. 50cm. :-) Děcka tam jsou na páskovaní jeden vedle druhého jak sardinky. Což jim samozřejmě v žádném případě nevadí. Spíše na opak, jsou velmi spokojeni.

Zatím, co si děti hrají, přijíždí další účastníci Filip Rataj, Julinka Turková, Ondra a Vašík Sušankovi se svým otcem, který nám zahraje na kytaru a sestřenice a bratranec Davídka Barča a Láďa se svojí mamkou Pavlínou, která nám přivezla zeleninové saláty, při soutěžích bude zapisovat různé disciplíny a dohlížet na děti.

Davídkovi během příjezdů všichni poblahopřáli. Občerstvili se a jdeme na soutěže.

První soutěž je házení co nejvíce míčků do plastové nádoby.

Než se do této soutěže pustíme, tak bychom se všichni mohli jít projít. Co myslíte, když mají děti něco zakázané samozřejmě že to chtějí nejvíce.

Na otázku: "Co by jste děti chtěly dělat teď ?" Slyším jasnou odpověď. "Chceme jít k ryníkůůůůů.........."

Jdeme se tedy všichni projít kolem celého rybníka. Děti jsou naprosto vzorné, vědí, že ryby a rybáři nemají rádi hluk. Jsou nadšení, procházka se moc líbí. Celým naším odpolednem probíhá průběžné fotografování všech akcí, kytaristou a fotografem Petrem Sušankou.Vracíme se zpět ke karavanu, následuje další občerstvení, také pitný režim nemůžeme opomenout. Máme opravdu krásně, slunce nám svítí a jelikož čas kvapí, máme před sebou třetí soutěžní úkol.

Třetí soutěž spočívá v tom, že každý, musí samostatně najít a vyplnit osm úkolů, které jsou vytištěné na malých papírcích, schované ve švestkovém sadu. Děti dostaly sešitky, tužky, rady jak mají postupovat a lepidlo. Doufám, že děti budou na delší čas zaměstnaný důležitým soutěžním úkolem a já si na chvilku sednu. No, všechno by klaplo, až na to lepidlo, bylo víc tekuté než vypadalo..... Zalepilo nám v sešitcích víc stránek než mělo....i s nalezenými úkoly.... Bez komentáře... Nesmějte se...

Jelikož nemám náhradní vytištěné papírky s úkoly, opravdu konečně sedím, a píši úkoly ručně............

No stalo se, a i přes tuto chybičku, děti dokončily soutěž na výbornou. :-)

Zatím, co se děti občerstvují, opékají špekáčky a baští, Davídek má konečně čas na rozbalování dárků. Paní Hasmanová, naše mamka, vyhodnocuje splněné úkoly dětí a vypisuje diplomy.

Na závěr našeho odpoledne jsem pro děti připravila překvapení.

Před třemi roky jsem pořídila pro Davču pejska čistokrevnou borderkolii jménem Johny (Džony). O této rase se tvrdí, že je velice inteligentní, což je pravda, ale i přesto, musíte mu trochu pomoci. Co ho naučíte dobrého i bohužel špatného, neboli nepovedeného, už mu nikdy z hlavy nedostanete. Je velice učenlivý a má děsného pamatováka, na to pozor.! Přibližně dva roky jsem s Johnem cvičila agility na cvičišti ve Zdicích u paní Vlaďky Čistínové, od které jsem si také půjčila čtyři skokové překážky a tunýlek.

Než se děti nasvačí a odlepí od lepidla, připravuji překážkovou dráhu. Děti okamžitě běží ke mě se spoustou otázek. " Co budeme dělat?" "To je pro nás?" "My budeme skákat?" "Hele tunýlek........."

Než jsem vše dostavěla už hopsaly přez překážky a lezly v tunýlku. Docela jim to závidím, taky bych si tam zalezla. Ta jejich spontálnost je nekonečná.

Nechávám děti vydovádět a zatím si připravuji Johna.

Tak a jdeme na to, děti usedají na karimatky poblíž překážkové dráhy a natěšeně pozorují jak Johny dokáže plnit moje povely.

Na povel: " Johny vpřed, hop, tunel, sem hop, vpřed hop, toč, hop." Johny vyráží a udělá hravě hop, proletí tunelem, hop, hop, hop a je hotovo. Sklízíme od dětí veliký aplaus. Paráda. I Johny z toho má ohromnou radost.

Ukazuji dětem tuto trasu ještě dvakrát a teď se ptám: Děcka pamatujete si tuto trasu? Jednohlasně slyším: "joooooooo." A kdo to z vás chce zkusit? No a to už nikdo nesedí a všichni s jásotem běží ke mě, hlásí se jak ve škole a křičí já, já, já, já, já, já.......

Teď babo raď, kdo půjde první? Jelikož a pro mé rozhodnutí snad i naštěstí přijeli jako první rodiče Vlčkovi pro Dáňu a Vanessku, tím byla volba prvního běžce jasná, po nich běžel Davídek, Vašík, Ondra a tak dále a tak dále, vystřídaly se všichni. Šlo jim to opravdu všem výborně. :-)

Mezitím naše počtářka vyhodnotila soutěže a vyplnila diplomy. Což je naprosto skvělé.

Čas nás opravdu neúprosně honil. Dá se říci v rychlosti předáváme dětem diplomy, medaile a jako dárek dostávají smyčky na trénování uzlů. Všichni jsou naprosto spokojení a nikdo není zklamán tím, že v soutěžích skončil mezi posledními. Johny to všem dětem naprosto vynahradil. :-)

Devátou hodinou večerní nás svým odjezdem opouštějí poslední děti a já si konečně opravdu sedám. :-)